Chrpa
„Hlavně v klídku,jo?“ To by byla asi nejoblíbenější slova naší milé Chrpy.
Tohle krásné poupátko je naše první kobylka. Před deseti lety jsme si ji pořídili právě díky její klidné povaze, jelikož jsme potřebovali nějaké mírumilovné stvoření pro začátečníky. Předchozí majitelka ji doslova popsala jako houpacího koně.:)
Její jemná povaha se jí drží i nyní, proto na ni s klidným srdcem posazujeme i ty, kteří na koni nikdy neseděli.
Verena
Mezi jezdcem a koněm jde především o vzájemné porozumění. Zkrátka si musí sednout, jako prdel na sedlo. Krásným příkladem je příběh mého manžela, kterého jezdectví také zlákalo a rozhodl se koupit Verenu. Po chvíli nám ale došlo, že to prostě nebude to pravé ořechové.
Ale znáte to, je to stejně individuální, jako lidské vztahy – já jsme si naopak s Verenou sedla na první dobrou a manžel se ujal našeho nejmenšího přírůstku Eliny, se kterou jim to klape jedna báseň.
Lastyna
Kobylka, která nás uchvátila svou nádhernou černou barvou. Měla našlápnuto na skokanskou dráhu, ale bohužel utrpěla ošklivé zranění nohy, takže už se předchozím majitelům nehodila do stáje. My jsme se jí ujali, zranění doléčili a jsme za to moc rádi. Je to úžasný kůň, který v sobě nezapře odvahu a chuť žít, přesto si ráda užije i klidné projížďky jen tak pro radost.
Zuzana
V pohádkách většinou princezny jezdily na bílých koních a Zuzanka by klidně mohla být přesně takovou kobylkou pro spanilé slečny. Je krásná, jemná a sálá z ní zvláštní klid. Občas má svou hlavu (jako každá princezna) a zkouší, co jí projde. Podezíráme ji, že ve stáji po nocích vymýšlí vtípky, kterými by nás zase pobavila – a daří se jí to!
Elina
Rozverný benjamínek, roční hříbátko od naší Vereny. Je jako každé dítě – ztřeštěná, neohrabaná, chvíli neposedí a často si velice vtipně vynucuje pozornost. I když je to zatím roztomilé dlouhonohé stvoření, vidíme v ní už rysy dospělé kobylky a každý den jí učíme, aby z ní vyrostl stejně skvělý kůň, jako její maminka.
